Food inspiration XIX + kecy kolem

Vítám vás opět u této rubriky! Ani nevíte, jak moc mi blogování chybělo, obzvlášť tento typ článků.

S nadcházejícími prázdninami se určitě těšte na plno nových článků, jak z osobního, tak fitness života. Ráda bych v nejbližší době zase sepsala nějaký ten deníček, protože u nich si vždy krásně vyčistím hlavu a hned se mi dýchá líp :D Mám v plánu také zveřejnit recept na výborný zdravý vegan dortík, muffiny a mnoho dalších :)

Tento týden už byl ve škole jen samá ulejvárna. Známky uzavřené, a tak jsme často koukali na filmy nebo jsme měli volnou hodinu. Na autoškole jsem měla už třetí jízdy! Zatím jsem jezdila jen na vedlejších silnicích, zřídka po hlavních nebo na okraji města. Zanedlouho už však budu ve druhé fázi, kdy se dostanu i na hlavní silnice, křižovatky, a to bude teprve zážitek! Už tak mám smrt v očích a divím se, že jsem ten volant ještě nerozmačkala, jak ho tak křečovitě svírám :D Ale musím se pochlubit, že jsem jela dokonce sedmdesátkou! :3 Ale jen na chvilku, když mě můj instruktor nechal se trošku vyřádit :D Pak už jsem jela maximálně 50 km/h. Nicméně mě to i přes mou hrůzu v očích baví, až na to couvání a parkování. To je moje noční můra. Ale jsem ráda, že se učím parkovat hlavně pozadu, takže na závěrečkách nebudu snad ničím zaskočená :) Nejvíc mě ale štve, že instruktor má neustále nohy na pedálech a já si nemůžu jet podle svého! :(

K jídlu:
Snažím se jíst spíše pocitově, nechci totiž, aby mě ovládala čísla a místo opravdového jídla vidět jen kalorie, bílkoviny, sacharidy a tuky. Sice se snažím porazit ten hlásek v hlavě, ale čísly nic nezmůžu. Neříkám, že počítání kalorií a makroživin je špatné, ale mám již zkušenost, že já s nimi neumím zacházet správně. Už jednou jsem se stala otrokem počítání a nikdy víc! Ten pocit, když víte, že tohle sníst nesmíte, protože vám to nebude sedět do maker. Každodenní sezení nad kalorickými tabulkami a sestavování jídelníčku, aby všechno seděla na gram. Ne, to nechci. To není ten život, který chci žit. Chci jíst zdravě, občas si dopřát a bez výčitek! Dát si nějakou tu dobrotu, ale nepřekopávat kvůli tomu celý jídelníček. Nejíst přesně na hodinu, ale najíst se, kdy mám hlad. Jeden den mám třeba větší hlad, protože mám větší výdej než předchozí den, nebo jsem prostě unavená. Další den nemám moc velký hlad, a tak nechci do sebe cpát plno jídla za každou cenu. Také zastávám názor, že naše tělo si umí říct, co potřebuje a my ho nemůžeme jen tak ovládat, protože to prostě potřebuje, a tak si o to řekne.

Tak. Doufám, že tenhle odstavec nezněl moc zmateně, ale myslím, že to jde pochopit. Určitě to mnoho z vás také takhle má :)

A teď pojďme vzhůru na článek! :)

Oblíbené jablečné muffinky se skořicí :3

Back to track

Možná jste překvapeni, že po dvou měsících nulové aktivity jsem zpět v plné kráse. Dnes jsem totiž hodně přemýšlela. A zjistila jsem, že blog mi dával jakousi oporu a že mi psaní sem a kontakt s vámi dost chybí. Pauza mě také přivedla na scestí, kdy jsem si nedokázala plně uvědomit, co chci a čeho chci dosáhnout. Proto jsem se rozhodla, že to zkusím znova. 

Začala bych asi tím, jak jsem se celé dva měsíce měla. Jak již jistě víte, měla jsem na opravě mobil, bez kterého fotky focené na rodinný foťák stálo za *****. Po necelých dvou měsících konečně přišel z opravy, přičemž výměna displeje a odemykacího tlačítka stála celých 1200 Kč. Ještě že mám hodné rodiče! :D

Jak se ale dostat k jádru věci... Asi mě budete chápat, když řeknu, že toto období bylo pro mě takové slabší. A to znamená, že ten hlásek uvnitř v hlavě, o kterém jsem si myslela, že je zakopaný daleko hluboko, se opět ozval. A nejen ozval... Určitě jste všichni poznali, o jaký hlásek se jedná. Ano, správně. Na návštěvu přišla moje stará známá (ne)přítelkyně anorexie. Ale já vím, že to místečko v mé hlavě jí nepatří a prostě se toho svinstva zbavím! A tohle je také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla obnovit svůj blog. Jak jsem již říkala, blog a vaše blogy jsou pro mě neskutečná opora a pokaždé, kdy sem přijdu, cítím to přátelské prostředí.