Takže... asi bych měla začít omluvou. Nepřispěla jsem sem na blog už téměř tři měsíce. Dřív bych si takovou dobu bez blogování nedokázala představit, ale teď je to trošku jinak. Nebudu se tady vymlouvat na školy, povinnosti a tak, protože to bych k vám nebyla stoprocentně upřímná. Samozřejmě že chodím do školy a tak, ale hodinku času jsem si mohla najít.
Zkrátka a dobře jsem se potřebovala soustředit na reálný život, a ne na ten virtuální. Za tu dobu se toho tolik událo! Někdy ani nemůžu uvěřit vlastním očím. Ale asi to vezmu pěkně po pořádku, ale pochybuji, že tento článek nebude chaotická a neuspořádaná změť myšlenek. Takže si uvařte kafe a jdeme na to!
Jak asi většina z vás ví, jsem nyní ve třetím ročníku na gymplu a rozhodně to není procházka růžovým sadem. Říká se, že třeťák je nejlehčí. Ano, to je, ale je to předmaturitní rok, a to znamená, že už se musíte nějakým způsobem připravovat na maturitu. Já osobně budu maturovat z češtiny (tak ne asi), angličtiny, němčiny a zsv (základy společenských věd). Nejsem vůbec technický typ, takže matiku nebo fyziku u mě v žádném případě neočekávejte!
Na začátku školního roku, jsem si myslela, že bych mohla vysvědčení vytáhnout na vyznamenání, ale po pár dnech jsem zjistila, že to bude oříšek. Nechtějte ani vědět, co mi momentálně vychází za známky! Ale tím víc si uvědomuji, že známky na pololetí nejsou tak důležité jako samotná maturita.
Tuším, že vás asi škola nezajímá, protože tenhle blog měl být původně o jídle a o cvičení. Abych se přiznala, v poslední době jsem přestala tolik řešit jídlo, jím na co mám chuť a cítím se tak nejlépe, jak jsem se kdy cítila! Jak vzhledově, tak vnitřně. Vím, že nemám nejdokonalejší postavu, ale já se prostě cítím dobře. A to mi nikdo nevymluví. A to je, myslím, obrovský pokrok. Od dob, kdy jsem sledovala kalorickou hodnotu každého sousta, je tohle velké osvobození. Najím se kdy, mám hlad. Když si chci dát kousek čokolády, neváhám ani minutu, protože vím, že svoji chuť na sladké ničím neoklamu a lepší je si vzít kousek čokolády teď než celou čokoládu za pět minut, kdy už ty chutě budou tak velké, že je prostě neovládnu. To samé se zdravým jídlem. Mám pořád ráda vyváženou stravu, ale už to není pro mě hlavní priorita. Nejdůležitější pro mě je, že mi to jídlo chutná a nic víc neřeším.
U cvičení to je nastejno. Snažím se opravdu pravidelně cvičit, abych aspoň trochu vyrovnala nedostatky ve stravě, ale když mi tělo vyloženě říká, že tohle už bylo moc a jsem unavená, necítím se provinile za to, že jeden či dva dny necvičím. Prostě je ve všem potřeba najít rovnováhu.
Za tu dobu jsem pokročila i ve vztazích k lidem a tak obecně. Nejradši bych pořád někam chodila a něco dělala než sedět doma. Prostě nedokážu někde sedět v klidu a nic nedělat nebo se nedejbože učit! To dělám, když je to opravdu už nutné :D Nejlépe když ráno v autobuse zjistím, že nic neumím a začnu se učit. To mi opravdu jde. Zrovna včera jsme si dělali ve škole test osobnosti a mně vyšel extrovertní sangvinik. Nevím, co je na tom pravdy, ale každý o mně říká, že prostě nikde nejdu přeslechnout.
A abych nezapomněla! V některých ze svých článků jsem se zmiňovala, že dělám autoškolu. Tu již mám touto dobou hotovou a řidičák v kapse!
No a protože jsem všechno pečlivě dokumentovala, tady máte krátký report do mého života. I když toho jídla tam moc nebude... Moje hlavní priorita při přípravě jídle je, aby to zabralo co nejméně času a zasytilo, takže na nějaké zdobení už mi nezbývá kapacita :D
 |
| To když máte mezi vyučováním tři hodiny volna a máte chuť na pořádně velký kafe! A že bylo dobrý, snad nemusím připomínat |
