A máme tu poslední den prázdnin. Vzpomínám si, jak to bylo nedávno, co jsem jela 27. června s hřejivým pocitem u srdce do školy natěšená na prázdniny. Strašně jsem se těšila, že nebude žádná škola, žádné povinnosti, ani učení. A přitom - co jsem přes ty prázdniny zažila? Ano, byla jsem s rodiči na dvou dovolených, občas zašla s kámoškou ven, trávila čas s bráškou, jezdila na kole, sportovala, byla na pár výletech, zašla na pouťovou zábavu, přečetla několik knížek. Ale nic, co by závratně převrátilo můj život naruby, jsem nezažila. Nesplnila jsem své předsevzetí, že si najdu o prázdninách kluka. Ale co jsem pro to udělala? Nic. Asi jsem pořád ten maminčin mazánek, nebo prostě na to ještě nejsem připravená. Ostatní holky vystřídaly plno kluků už ve čtrnácti, zatímco já jsem měla jeden vztah nevztah :D Pořád ale zastávám teorii, že lepší je si počkat na toho pravého, než jich vystřídat kvanta. Tento "trend" se ale poněkud rozšířil a já je pokládám za normální, protože už mi přijde normální vidět spolužaččiny statusy na facebooku, jak má každý týden jiného kluka. Jednoduše řečeno, děvka. A já tohle považuji za normální? Kam ten svět spěje?! Nicméně si z toho nebudu nic dělat a budu dál trpělivě čekat na svého prince snů a také pro to něco udělat, že.
