Changes

Dobré odpoledne.

Dlouho jsem o tom přemýšlela, až nakonec dnes jsem se rozhodla. Nevím, zda to bude na měsíc či na půl roku, ale rozhodla jsem se, že na nějakou dobu přeruším blogování. Rozhodně ale nechci někoho zklamat, pokud máte rádi moje články, ale poznala jsem, že jsem se stala na jídle celkem závislá a nechci to nechat zajít příliš daleko. Jsem totiž člověk, který se nechá dost ovlivnit okolím. Největším "pokušením" jsou pro mě různé směry stravování, ale i obyčejné množství jídla, které ta a ta blogerka sní. Trpím přílišným pozorováním, co kdo sní a už mě to začalo štvát. Nechci se jen pohybovat ve světě jídla a cvičení, ale chci žít normální život. A pojem normální určitě neznamená nakukovat lidem do talíře. Nechci říkat, že nevedu společenský život, to v žádném případě.

Doufám, že mi to pomůže vyléčit moje problémy s jídlem, s kterými se v současné době potýkám. Nějakou dobu to bylo přejídání, teď to ústí už téměř ke strachu z jídla a oddalování každého denního chodu. I když třeba už umírám hlady, dělá mi problém vstát a jít si přichystat jídlo. Možná ze strachu, abych zase nepropadla přejídání? Těžko říct...

Také mě tíží výčitky z nedostatku času na blogování. Ano, opravdu to je těžké si nějaký čas na to udělat, když přijedu nejčastěji v pět hodin odpoledne ze školy, najím se, jdu cvičit a naučím se. Rázem je jedenáct hodin večer a já musím opět do postele. Navíc mi vychází čistá pětka ze zeměpisu a opravdu nechci dělat reparát, takže se musím opravdu hodně snažit. Aby toho ještě nebylo málo, zanedlouho mi začne autoškola, takže toho času bude ještě méně a já budu muset počítat s tím, že budu každý den doma až v sedm večer. A to ani nemluvím o zkouškách na klavír.

Neříkám, že s blogováním úplně přestávám, jen si musím dát pauzu. Doufám, že mě chápete a nezlobte se.

Mám vás moc ráda :*

Food inspiration XVIII

Přeji krásnou neděli!
Minulý týden food inspiration nebyl, protože jak jsem již zmiňovala, mám mobil na opravě a nestihla jsem si uložit fotky z mobilu do počítače. Fotila jsem na rodinný foťák, který má sice menší kvalitu fotek, ale mně připadají kvalitnější, protože umí sám zaostřovat, kdežto mobil musím držet v nehybnosti, aby zaostřil :D
Ráda bych se vrátila ke včerejšímu článku. Opravdu si myslím, že moje mamka toho o výživě moc neví, ale nevím, proč mě takhle sráží k zemi. Asi si to neuvědomuje, takže pokud ještě jednou něco takového prohlásí, tak jí to hezky polopaticky vysvětlím. Asi nechápe, že cvičící osoba potřebuje víc jídla než osoba s nižší funkcí metabolismu. Přece jen je nějaký rozdíl ve spalování mezi sedmnáctiletou dcerou a téměř čtyřicetiletou matkou. A každý má jiné cíle. Já bych se třeba nezlobila mít nějaký ten svalík navíc, zatímco ona pokládá i náznak svalů u žen jako odporný a ženy, co cvičí jsou pro ni mužatky. Prostě se na ni musím vykašlat a jet si podle svého. Já se snažím nedívat se na názor ostatních a dělat jen to, co pokládám já za dobré, ale tohle prostě nešlo přehlédnout... A nejhorší je, že už začala i babička. Před chvilkou jsem si chystala ovesné vločky a ona se na mě tak podívala a prohlásila, že kdybych si dala kačenu se zelím a knedlíky, udělala bych lépe a aspoň bych z toho neztloustla. OMG! Chápete to? Tak jsem jí řekla, že ovesné vločky jsou mnohem zdravější a když na mě pochybovačně pohlédla, prostě jsem řekla, že se o tom s ní nechci bavit.
Moje rodina však nikdy nikdy neřešila, co jím, kolik toho jím, jak vypadám. Tohle je, myslím, jeden z několika příkladů, co v poslední době jejich mozek vyplodí. Fakt už se těším, až tady nebudu muset bydlet s nimi, to bude ráj na zemi! A mimochodem, ať se nediví, že jsem pak na ně protivná a snažím se zdržovat doma co nejméně...
Ohledně toho jídla - zkusím trochu omezit ovoce a budu jíst víc zdravých tuků. A část sacharidů nahradit bílkovinami, tak doufám, že to půjde. Asi to bude chtít trochu zaexperimentovat, abych zjistila, co je pro mě nejlepší :)
Ještě bych se chtěla zmínit o tom mém přejídání. Nechci nic zakřiknout, ale myslím, že začínám vyhrávat. Sice si občas něčeho navíc uzobnu nebo si dám něco navíc, ale už to není takové to, že mám chuť se jít přejíst, jen mám hlad, tak si přidám. Ještě mě ale neopustil ten hlásek v hlavě, který mi napovídá, že když budu mít po jídle ještě hlad, půjdu se přejíst. Zjistila jsem, že mám strach z hladu. Nevím, co to je, ale bojím se toho, že budu mít například po večeři ještě hlad a budu se muset jít najíst. A když dojde na jídlo, nejradši bych nejedla a snažím se to oddalovat co nejvíce to jde. Já to vážně nechápu! Co to se mnou proboha je??? Miluju ale ten pocit po snídani, kdy vím, že nebudu muset třeba pět hodin jíst a úplně vypustím jakékoli myšlenky na jídlo. Abyste si nemyslely, tak snídaně mám fakt hodně velké :D
Tak jdeme konečně na článek! Jednotlivá jídla dne rozdělím do několika sekcí, aby se to nemíchalo a bylo to hezky uspořádané :D

Nemám dál sílu bojovat...

Omlouvám se, že tento článek bude laděn v trochu více negativním smyslu. Potřebuji se ale trochu vypovídat a nenechávat to uvnitř sebe.
Všechno to vyvrcholilo dnes ráno, kdy jsem si vařila svoji kašičku. Mamka přišla do kuchyně, kouká mi do kastrůlku a prohlásí, že takovéhle množství vloček přece nemůžu sníst! A že budu tlustá ještě víc, jen ať se na sebe podívám. A přitom jsem si vařila kaši z pouhopouhých padesáti gramů vloček! Ve školní dny by mi tohle množství vůbec nestačilo, ale o víkendu to je v pohodě, když mám za dvě hodiny oběd. Ale chápete tu podporu? A ještě prohlásí, že jsem tlustá a moje postava se mi nelíbí.
Možná bych mohla říct, že mě nezajímají názory ostatních a že je hlavní, abych se líbila sama sobě. Ale copak to jde, když vás ostatní sráží k zemi a kecají vám do všeho, co děláte?
Nedávno to bylo zase, že ovesná kaše s odtučněným!!! tvarohem je moc tučná a že po tom budu tlustá. A ať už si do toho nepřidávám ten banán, po ovoci se totiž tloustne. Nejez tolik tvarohu, narostou ti velké svaly! To sníš tolik brambor??? A přitom jsem měla úplně normální porci, která je pro mě dostatečná. Anebo - ty jíš čokoládu?? Po čokoládě se tloustne!
Prostě už nemám dál sílu. Mám chuť všechno vzdát, nic se mi nedaří a chci se na všechno vykašlat. Tohle je ale bod, kdy se nesmím vzdát a bojovat dál! Sice nemám postavu svých snů, jak bych si ideálně představovala, ale vím, že jednou tam bude!
Ještě se musím zmínit o tom, že mě úplně odstrašuje ten můj hlad. Sním velkou snídani a za dvě hodiny už bych zase jedla. A takhle se vyšplhám v počtu kalorií nad 3000! Mnohdy i 3500 kcal. A pak se nemůžu divit, že mi jsou malé kalhoty. Nevíte, co s tím? Velkým výdejem to určitě být nemůže, protože cvičím jen asi třikrát týdně a občas si jdu zaběhat. Jsem úplně bezradná...

Kaše kaše kaše!

Také jste takoví kašomilové jako já? Myslím, že tahle moje záliba již závisí s posedlostí či závislostí, ale já si nestěžuji. Dokud mi chutná, není co řešit.
V tomto článku se zaměřím hlavně na přípravu, ale také vám ukážu pár svých výtvorů a popřípadě čím si vaši krásku vyzdobit.
Nejradši mám kaši ovesnou, ale nic nezkazíte například jáhlovou, pohankovou či rýžovou. Dnes to bude ale o ovesné!
Prvním bodem přípravy ovesné kaše je nákup vloček. Nejsou vločky jako vločky. Pro jemnější konzistenci doporučuji jemné ovesné vločky, ale já mám nejradši, když to tam hezky "křupe", takže si nejčastěji kupuji ovesné vločky značky Penam.
Samotná příprava je velmi jednoduchá. Libovolné množství vloček (já většinou dávám 50 - 70 g), zalijeme vroucí vodou a po chvilce přiliji mléko, kterého dávám 100 ml. Někdo má rád kaši bez mléka. Jednou jsem to zkoušela, ale nikdy více! Také jsem zkusila přidat různá rostlinná mléka, například sójové či mandlové a to byla teprve dobrota! Jediným mínusem je jejich cena, ale jednou za čas - proč ne :)
Kaši na mírném plameni mícháme až do zhoustnutí. To mi zabere většinou 20 - 30 minut, takže při vaření různě odbíhám do koupelny a tak  různě, nemusíte stát celou dobu u plotýnky. U různých bloggerek jsem četla, že jim vaření zabere 3 - 5 minut! To jí tu kaši tekutou? :D Já ji mám ráda pěkně hustou a určitě i víc zasytí.
Po uvaření můžeme do naší kašičky přidat rozmačkaný banán či nastrouhané nebo na kousky nakrájené jablko. V poslední době jsem si však oblíbila přidat i půlku měkkého tvarohu, díky kterému má kaše takovou krémovější konzistenci. Ale i různé ochucené jogurty jsou v ní jednou za čas dobré. Třeba takový jogurt Matylda, to je nebe v hubě! Samozřejmě můžete přidat i jahody, borůvky, mango... Fantazii se meze nekladou ;)
Poté přeliji kaši do misky a ozdobím tím, na co mám zrovna chuť. Dobrý je na ní kokos, čtvereček hořké čokolády, oříšky, arašídové či jiné ořechové máslo, nutella, různá semínka (lněná, slunečnicová, dýňová), zamíchat mák, půl nakrájeného banánu (většinou dám do kaše větší půlku a tou menší kaši ozdobím), bobulovité ovoce (borůvky, maliny, jahody, rybíz) nebo horké ovoce. To dělám tak, že z mrazáku vyndám mražené ovoce, dám do kastrůlku, rozehřeji a podle chuti přidám trošku cukru, aby to nebylo tak kyselé.
Samozřejmě kaši si můžete ochutit medem, různými sirupy a podobně. Nebo si rozehřejte čokoládu a kaši s ní pocákejte.
Dále doporučuji vyzkoušet v kaši chia semínka. Můžete přidat až ke konci vaření a semínka vytvoří takový zvláštní gel.
Pod článkem najdete fotky! ;)

Easter diary

Velikonoční snídaně ♥

Ahoj všichni ♥
Jak si užíváte Velikonoce? Odpočíváte či se pilně připravujete do školy? :D Já se tedy přiznám, že jsem na učení ještě ani nesáhla a zřejmě se k tomu ani nedostanu :D Sice máme do čtvrtka přečíst dvě knížky k maturitě, ale mně to ještě nějak nedošlo.
Začnu pondělkem. Měli jsme školu až na desátou, takže pohodička. Čtvrtou a pátou hodinu jsme šli na besedu o Vítězslavu Nezvalovi, Seifertovi a Bieblovi. Byla to docela sranda, podali to velmi zajímavým způsobem. Říká se tomu story telling. Po přednášce jsme si šli napsat písemku z matiky, kterou jsem totálně podělala, takže mi bude vycházet nejspíš trojka :( Jedna z mnoha, bohužel. Naštěstí mám téměř jistou jedničku z němčiny, angličtiny a latiny, takže no stress! Jsem prostě jazykový typ no :D Následoval tělák, kde jsme skákali do výšky přes laťku, takže to mě bavilo :) Doma už jen ulejvárna a cvičení, při kterém se mi děsně zamotala hlava, takže jsem myslela, že na místě omdlím. Myslím, že to bylo z málo jídla, protože naposled jsem jedla asi před třemi hodinami a už jsem měla hlad. Dala jsem si banán a šla pokračovat. Blázen :D
V úterý jsem se rozhodla, že se na den uliju ze školy (jako bys neměla velikonoční prázdniny), a navíc mi nebylo úplně nejlíp. Celé dopoledne jsem proležela, ale nemyslete si, že jsem se nějak flákala! :D Pilně trochu jsem se učila :D Odpoledne jsem se šla podívat na bráchovu besídku do školky. Moc jim to šlo a úplně mě ty děti fascinovaly :3 Také hodně tancovaly a zpívaly. Mám asi doma druhého tanečníka ♥ Po příchodu domů jsem zjistila, že mám ještě udělat test do fyziky, takže i s učením a provedením dvou pokusů to zabralo čtyři hodiny! Ale mám jedničku, takže jsem happy. Chápete, že mám jedničku z fyziky??? To se tak často nestává a poslední byla zhruba před rokem :D